Mluvčí je tu od toho, aby mlčel

Kdysi dávno jsem se naučila, že pokud chcete přežít ve státní správě, pak musíte zapomenout na veškerou logiku. Jinak si neustále budete klást otázku: "A proč to nejde takhle? Nestačilo by zavolat pana xy? Proč to nevyřídí?" ... Ne, nestačilo, všechno jde prostě složitěji, než je běžné. Jsou tu zákony, které nikdy nemůžete pochopit, ani když máte bujnou fantazii.

Velmi dobře se tenhle nelogický model dá demonstrovat na fungování tiskových mluvčí státních organizací. Podíváte se na web a tam je v sekci "Tiskové oddělení" čtyř nebo pět jmen. Mají nejrůznější funkce, např. tiskový mluvčí, zástupce tiskového mluvčího, asistentka tiskového mluvčího. A jeden obecný email, např: press@statniurady.cz a jednu pevnou linku.

Mobilní telefon se - až na naprosté výjimky - u tiskových mluvčích nevyskytuje. Nemají ho uvedený ani na webu, ani v podpisu emailu, ani na vizitce. "Proč?" - zeptáte se...a zde je odpověď: nedávají si ho tam prostě proto, aby je někdo neotravoval. Hlavně novináři, ještě by něco chtěli!

Shánění tiskového mluvčího se velmi často podobá shánění lidí z galerií. Když zavolám na pevnou linku tiskového oddělení, tak se dozvím: "mluvčí ještě nedorazil" / "zrovna odběhl" / "teď je na poradě" / "už tu není". Zkrátka "odchytit" mluvčího je skoro nemožné. A když už ho náhodou dostanu k telefonu, pak následuje pokračování téhle zvláštní hry na kočku a myš.

Já: "Máte k dispozici materiály xy?"
Mluvčí: "Nemáme"
Já: "A kdy tedy budou?"
Mluvčí: "To nevím"
Já: "Můžete se tedy zeptat?"
Mluvčí: "Můžu, ale nevím, kdy je dostanu"

Často přemýšlím, co je vlastně cílem této "komunikace"? A většinou se mi zdá, že asi to, aby už novinář neotravoval, aby nevolal, nepsal. A mluvčí? Ten je tu asi od toho, aby mlčel nebo mlžil.

Čest výjimkám, kéž by jich bylo víc!

Poslala jsem Vám mailíka, půjdete na kávičku?

Zase jeden zajímavý trend, který se rozmáhá v PR. Netuším proč, ale mají takový zvláštní slang, který jsem zatím nepochopila. Otevřu email a tam je tohle:

"Minulý týden jsem Vám poslala mailíka, jestli by Vás zajímalo xy? Nechcete zajít na kávičku? Zrovna organizujeme snídani pro novináře, tak si o tom můžeme popovídat". Pod touhle lukrativní nabídkou je většinou familiérní podpis ala "Maruška / Katka / Majda"

Moje fantazie na to asi nestačí, ale představuju si tohle: pisatelka toho emailu asi tráví rána, poledne, odpoledne a večery obíháním "káviček" a její potenciální klienti jsou zřejmě něco jako spolužačky ze základky.

Nelpím na nějakých formalitách, ale proč bych měla chodit někam, kde budu hodinu usrkávat kafe a drobit croissant? To novináři vypadají jako asociálové, kteří se někam vypraví jen když se jim předhodí návnada? Nevím, jak kolegové, ale já tohle opravdu neberu. Buď mi ta dotyčná osoba chce něco konkrétního, tak ať to jasně a stručně napíše nebo zavolá. Proč kvůli tomu máme hodinu štěbetat u kafe? To je pro mě záhada, kterou asi nikdy nerozluštím.

A proč ten podpis? To mi třeba zodpoví někdo, kdo čte tento blog a pracuje v PR. Já když píšu někomu, koho jsem v životě neviděla, tak mu rozhodně nepíšu jako podpis "Juditka"

Na závěr ještě taková perlička: jsou také firmy, kde vám zaměstnanci hned v prvním emailu tykají. Prý je to "firemní kultura, že jsou takhle neformální". Na základce možná, ale v profesionálním kontaktu je to opravdu něco, co mi připadá nevhodné. V reálném životě mi to docela trvá, než si s někým začnu tykat, natož na dálku.

Vrcholné číslo - na našem webu máme sekci Média

Jakmile novinář uvidí na galerijním nebo jakémkoliv jiném webu sekci Média nebo Pro novináře, tak zbystří. Že by tam konečně bylo to, co tak toužebně očekává? Cynik ale říká: nejásej předčasně! Mnohdy jsou tam "fotečky", jak paní lékárníková s paní starostovou baští jeden chlebíček za druhým na tiskovce.

Pokud takovou sekci připravujete, zkuste se zamyslet nad tím, co jsem vysvětlovala v předchozích dílech. Co novinář potřebuje? jasné, stručné a použitelné texty a fotky. Tady malé opakování, již mnohokrát řečeného:

Tisková zpráva:
Tiskovou zprávu nahrajte na web ve wordu, nikdy tam nedávejte jako pdfko. Proč? Ano, je to trochu otrava vykuchávat z pdfka a převádět do wordu, obzvlášť když tam narvete ještě loga a "fotečky".

Kontakt:
rozhodně nestačí pevná linka a název instituce, ale jméno konkrétní osoby a její mobil. Na pevnou linku, kde po 15 hodině sedí už jen vrátnej, se novinář opravdu nedovolá

Fotky:
8 - 10 fotek v tiskové kvalitě, tzn. aby fotka měla alespoň 1MB. Každá fotka by měla představovat jiné dílo / jinou situaci. Nedávejte tam 8 x stejný záběr do galerie nebo 8 x stejný záběr, jak někdo řeční na tiskovce.

Popisky:
dejte do jednoho word souboru, nedávejte je do názvu fotky (kopírovat osm názvů je trochu otrava)

Popiska například takhle:

pokud je výstava obrazů: Jarní krajina. Obraz Františka Nováka z roku 1910. Archiv Galerie Broumov.

pokud je to výstava fotografií: Šachová partie. Fotograf Michael Hanke dokumentuje šachové turnaje po celé republice.

pokud je to jednorázová akce: Tři miliony pro hospic. Na benefiční aukci se 1. března vydražily obrazy Franty Vonáska a Kláry Slepičkové. Tři miliony podpoří domácí hospic v Berouně. Foto Jan Novák

pokud je to dlouhodobý projekt: První pomoc jako zážitek. Firma xy organizuje zážitkové kurzy první pomoci. Účastníkům simuluje reálné situace, například záchranu při dopravní nehodě nebo infarktu. Foto Josef Horák

A čím uděláte novinářům velkou radost? Třeba tím, že fotky i popisky půjdou stáhnout nejen jednotlivě, ale taky jako celek, v zipu.

A pokud není možné u vás na webu zřídit takovou sekci, tak prosím zasílejte odkaz na fotografie

Měl jsem dovolenou, takže...

Ano, každý po ní toužíme. Konečně dovolená, konečně vypadnout mimo pracovní povinnosti. A hlavně vypnout služební email. Jenže ... ještě než ho vypnete, tak je dobré nastavit si automatickou odpověď, kde napíšete, že budete do určitého termínu pryč a kdo vás zastupuje, včetně mobilního spojení.

Zdá se vám to triviální? To přeci dělá každý, ne?

Chyba lávky, tohle se mi stává docela často, že někomu pošlu email, uplyne den, dva, týden...už jsem to dávno pustila z hlavy a pak se dotyčný ozve, že měl dovolenou. Nedávno dokonce dvojitá omluvenka: nejdřív volal jeden pán, že jsem mu před týdnem poslala email s žádostí o fotky a teď se zrovna vrátil z "místa, kde není signál" a jestli prý je ještě potřebuju? Ehm...článek už vyšel, takže díky, nepotřebovala.

A za pár hodin mi přijde vzkaz od jiného pána, kterému jsem psala před dvěma týdny dotaz k jednomu článku. Taky tenhle pán byl kdesi mimo civilizaci. Nakonec mě napadlo, jestli tam - znáš ty náhody - nebyli spolu.

Každopádně: ať je to dovolená pod palmou nebo služební cesta, těch pár vteřin na nastavení automatické odpovědi ještě zvládnete. Ušetří se tím tyhle komunikační šumy. A teď už hurá k moři, aspoň virtuálně!

Jaký je rozdíl mezi čtvercem a válcem?

Možná si říkáte: co je to za pitomou otázku? To já si taky někdy říkám, když dám jasné zadání, ale zřejmě není dost jasné. Když někomu napíšete: pošlete mi 400 znaků včetně mezer, ale dotyčný pošle 1200 znaků s komentářem "Však to tam nějak vmáčknete:))" Budete se divit, ale nafukovací noviny zatím ještě nikdo nevynalezl. 400 znaků je prostě 400 znaků.

A ještě větší "humor" je to u fotek. Když někomu pošlu příklad toho, jak vypadá naše galerijní rubrika a napíšu, že bych potřebovala fotku obrazu. Dám mu tam názornou ukázku

A galerista mi pošle tohle s komentářem, že si mám obrazy "vykuchnout". 

Humor je humor, ale tohle je spíš...no prostě...

A co tedy novinář potřebuje, když řekne, že chce fotky v tiskové kvalitě? koukněte zde

Chcete si vyzkoušet, jak vybrat fotky, jak napsat novinářům email, jak nabízet témata do médií? Přihlašte se na můj kurz zde

Kdy novinář přestává číst?

Když už novinář rozklikne email, tak očekává jasné a stručné informace, kde se dozví co - kdy - kde. Primárně ho zajímá příběh, o co jde, co je na tom zajímavého, čím je to nové? A vzápětí se zeptá: kdy ta akce je? co k tomu máte za podklady?

Toto je typický email, který mi chodí do redakční pošty: "Dobrý den, u nás v obci XY chátrá secesní zámeček, který postavil Hugo Silberstein. V letech 1912 - 1918 tam bydlela jeho neteř, pak se tam nastěhovala taky jeho sestřenice z Ruska. Ve 30. letech tam bydlel Ervín Neumann, později zámeček..."

Zkuste popřemýšlet, v čem je problém? Téma je třeba zajímavé, ale pisatel píše informace strašně zamotaně. Než se dostane k pointě, tak novinář přestane číst. Chápu, že je hrozně těžké zredukovat základní sdělení do pár vět, ale je to opravdu věc cviku. 

Zde jeden příklad, jak to udělat lépe. Přímo do těla emailu napište tohle:
„Secesní zámeček na okraji obce XY u Mikulova byl oblíbeným výletním místem. Původní majitelé Silbersteinovi zahynuli v koncentračním táboře. Po válce byl objekt znárodněn, od té doby chátrá. Nyní hrozí, že bude stavba z roku 1910 zbourána, vedení obce chce na pozemku postavit tělocvičnu. Zástupci spolku ZZ se snaží demolici zabránit, chtěli by vybudovat mezigenerační centrum. 1. prosince představí na besedě v obecní knihovně svůj záměr.“

A teď si rozebereme větu po větě. V závorce je vždy asociace, která mě napadá, když si to přečtu. 

Secesní zámeček - (z toho by byla pěkná fotogalerie: jak vypadal před lety, jak vypadá teď)

obce u Mikulova (a sakra, tak to je z Prahy trochu z ruky, ale mohla bych to poslat kolegům z regionální redakce)

Původní majitelé Silbersteinovi zahynuli v koncentračním táboře (jasně, takže asi židovská rodina, možná má někdo jejich fotky? možná by se dalo něco sehnat z Židovského muzea

Po válce objekt znárodněn, od té doby chátrá (takže se zeptám na názor památkářů, v jakém je to stavu, zeptám se taky na radnici, proč to nechali dojít tak daleko)

Zástupci spolku chtějí vybudovat mezigenerační centrum (hmmm tak to není blbý)

1. prosince představí na besedě v obecní knihovně (jo a aha, takže 1. o tom budou mluvit, a už vím i kde, je to až za dva týdny, ale do té doby bych mohla stihnout předat podklady kolegům v regionu nebo tam zajedu

Resumé: co se z takového námětu dá vytvořit?

rozhovor se zástupci spolku / rozhovor s pamětníkem / komentář někoho z radnice - tzn. téma mě zaujalo a začínám řešit, jak to celé dát dohromady. Buď tam vyrazím na reportáž a nebo předám podklady kolegům z regionu. 

Tenhle článek jsem psala na základě toho, že mi někdo poslal pár vět a pak se z toho vyklubalo moc zajímavé vyprávění o příbuzných, kteří pátrají po stopách předků

Chcete si vyzkoušet, jak vybrat fotky, jak napsat novinářům email, jak nabízet témata do médií? Přihlašte se na můj kurz zde

Pořád posíláme tiskové zprávy a nikdo o nás nepíše!

Zkuste si představit, že ráno otevřete email a tam bude třeba 60 zpráv a všechny budou mít v předmětu tohle:

Tisková zpráva
Tisková zpráva
Pozvánka
Tisková zpráva
Pozvánka
Pozvánka
Tisková zpráva
Pozvánka
Tisková zpráva
Pozvánka

Měli byste chuť něco z toho otevřít? Obávám se, že ani já, ani dalších 25 kolegů z redakcí, kterých jsem se ptala, neotevře email, který má v předmětu Tisková zpráva nebo Pozvánka.

Proč? Protože takový email pravděpodobně poslal někdo, kdo jen kliknul na "Odeslat" a poslal to na sto dalších adres a nepřemýšlel o tom, že by bylo mnohem lepší občas zajít do trafiky a podívat se, kdo o čem píše.

Pokud chystáte výstavu: podívejte se do deníků, týdeníků a měsíčníků. Dohromady je to max. 5 - 7 novinářů, kteří se věnují recenzím nebo článkům o výstavách. Sledujte, kdo píše o současném umění, kdo spíš klasiku. Brzy zjistíte, že mnohem efektivnější než rozesílání emailů ala kobercový nálet je cílené oslovování novinářů. Záhy zjistíte, že Pepa z týdeníku XY je spíš na rozhovory a Venca z deníku XZ píše kulturní tipy. A zde několik konkrétních příkladů, kde najdete, co novináře spolehlivě odradí a co ho naopak zaujme.

Chcete se dozvědět, jak a koho oslovit, aby to mělo smysl? Chcete si vyzkoušet, jak vybrat fotky, jak napsat novinářům email, jak nabízet témata do médií? Přihlašte se na můj kurz zde

Hybaj na tiskovku! Proč tam novinář jde jen s vypětím sil?

Většina novinářů v kulturních rubrikách bojuje s nedostatkem času. Ano, nestíháme, málo času na všechno. Chápu, že to není originální, ale zkuste popřemýšlet: K čemu je redaktorům kulturní rubriky tiskovka, když se tam dozví zhruba to samé, co jste jim už poslali emailem? Nemyslíte, že je lepší, když si domluví individuální rozhovor s autorem nebo kurátorem?

Pokud je vaším cílem pouze to, aby na tiskovce bylo co nejvíc "kusů" novinářů, kteří tam sice budou, ale reálně nenapíšou skoro nic, pak zde ukázka, jak vypadá harmonogram novináře, který pracuje v deníku a stihne opravdu minimum, pokud jede na odpolední tiskovku.

13:00 – 13:40 cesta z redakce na tiskovku
13:40 – 14:00 rychlo rozhovor s kurátorem
14:00 – 15:15 tiskovka, použitelné informace 10%
15:15-16:00 dobíhá na odpolední poradu
16:00 – 17:00 porada
17:00 – 19:00 na psaní má necelé dvě hodiny, protože kromě článku z tiskovky ještě pracuje i na jiných textech

Takže...pokud na tiskovce není hvězda světové velikosti nebo spisovatel, který se po 50 letech vynořil z anonymity, pak se na tiskovky vykašlete. Mnohem lepší pro vás bude, když se vám podaří zaujmout tématem a domluvit s redaktorem rozhovor. Pokud z nějakého důvodu - prosím, dejte mi vědět, proč na nich tak lpíte - trváte na tom, že musí být tiskovka za každou cenu, pak na místo tiskovky zorganizujte komentovanou prohlídku. Ta je pro novináře mnohem přínosnější, než 20 minutové představování strejců z radnice a sponzorů.

a taky...ušetříte za chlebíčky pro Holubí letku

Pokud nechcete koukat na prázdný sál a rvát si vlasy, proč zase dorazili jen dva novináři z časopisu Kůň a pes, tak se přihlašte na náš kurz, který vedu s PR manažerkou, Zlatou Jílkovou. Dozvíte se řadu praktických informací, jak zaujmout novináře a čím ho naopak spolehlivě odradíte. Přihlášky zde.

Co ten novinář vlastně chce? A co ho odradí?

Zde je pár konkrétních příkladů, co novináře spolehlivě odradí. Nejsou to jen moje postřehy, ale ptala jsem se také 25 kolegů z deníků, týdeníků a online médií, co je zaujme a co naopak.

Email má v předmětu: TZ výstava….nebo….Pozvánka na vernisáž 
Proč to nezabere: takových emailů dostává dvacet za hodinu a rovnou je háže do koše
Jak to udělat jinak: pokud máte potřebu informovat emailem, pak musíte zaujmout novinářské oko, zkuste napsat TITULEK. Zkuste popřemýšlet, co vás zaujme, když hledáte na internetu? Titulek. Jasný, stručný výstižný, který má max. 6 - 7 slov. Co třeba takhle: „Fotograf Antonín Kratochvíl vystavuje portréty politických vězňů v Číně“

Email obsahuje 20 vět ve stylu „unikátní výstava multimediálního aktivistického umění“ 
Proč to nezabere: novinář očekává jasnou informaci, která ho okamžitě zaujme. Nemá čas luštit dlouhé texty a rozpitvávat záhadné kunsthistorické poučky
Jak to udělat jinak: Nebojte se psát svými slovy, vykašlete se na strojené věty. Například: ….Fotograf Antonín Kratochvíl nafotil známé osobnosti světového showbyznysu tak, jak je neznáte.

Email začíná slovy….Dobrý den, dovolujeme si vás pozvat…. a v kopii je vidět dalších dvacet adres, kam to galerista poslal 
Proč to nezabere: každý novinář chce mít pocit, že informace zasíláte jen jemu a jsou mu vytvořené na míru. To předpokládá, že víte, kdo a co píše. Neposílejte redaktorům z kultury informace o sportovním utkání ani o nových granulích pro domácí mazlíčky.
Jak to udělat jinak: dejte si tu práci a napište vybraným novinářům emaily s osobním oslovením a konkrétní nabídkou toho, co by se dalo kolem vaší výstavy zorganizovat: např. rozhovor s autorem, soukromá prohlídka výstavy…

Co tedy napsat do těla emailu? Zde je podrobný návod

Email má pět příloh, každá má 2MB 
Proč to nezabere: většina novinářů má nastavenou limitovanou velikost mailové schránky pro jednotlivé emaily, takže mu zřejmě takový email ani nedorazí. Pokud ano, většinou ho vzteky hned smaže, protože mu zatěžuje schránku. Pokud je trošku asertivnejší pak rozhodně nemá čas otvírat jednu přílohu za druhou
Jak to udělat jinak: novinář velmi ocení, když se může podívat na náhledy a rychle stáhnout tiskovou kvalitu. Nemá čas volat do galerie a zjišťovat, zda máte podklady a v jaké kvalitě. Funguje na bázi: máte/nemáte. Ideální řešení je, že mu pošlete do těla emailu odkaz např. na FTP portál nebo na úschovnu, kde si stáhne fotky i popisky

Email končí podpisem například….“Děkujeme…Galerie XY, tel. 234 567 891“
Proč to nezabere: novinář chce vedet, kdo mu email posílá a pokud ho téma zaujme pak chce zavolat konkrétnímu člověku a to na mobil, nemá čas někoho shánět na pevné lince, kde navíc už v 15 hodin odpoledne nikdo není
Jak to udělat jinak: napište:….Dekujeme, Franta Novák, tiskové oddělení, tel. 737 737 373


Tohle je naprostý základ, který se hodí pro komunikaci s novinářem. Přihlašte se na náš kurz, kde si řekneme další praktické rady. Kurz vedu spolu s PR manažerkou, Zlatou Jílkovou. Přihlášky zde

Kulturní redaktor snídá granule pro psa

Zní to možná zvláštně, ale redaktorovi kulturní rubriky nemusíte posílat zprávy o novinkách firmy, která vyrábí instantní snídaně. A překvapivě neocení ani informace o šťavnatých granulkách pro psí miláčky.

Možná vám to připadá logické: informace o výstavách / festivalech / kulturních projektech se přeci vždycky posílají lidem z kultury. Jenže tak to vůbec není. Řada PR manažerů zkopíruje jména z celého adresáře a pošle je stylem: kobercový nálet a jako bonus nepoužije funkci "Skrytá kopie"

Výsledek je tohle...

Proč tohle odradí?
Ne, to není sebestřednost, ale jen důkaz, že dotyčný nejen asi příliš nepřemýšlel, komu informace posílá, ale hlavně nemá vůbec představu, kdo se čemu věnuje.

Nechcete, aby Váš email letěl rovnou do koše? Přihlašte se na náš kurz, který vedu s PR manažerkou Zlatou Jílkovou. Povíme si řadu praktických tipů, čeho se vyvarovat. Přihlášky zde

A o čem ta výstava vlastně je?

Chápu, že tvůrce této pozvánky zrovna objevil kouzlo fontů, ale nemohl by příště na výstavu, kde jsou práce tak zajímavých autorů jako např. Emila Medková, Josef Sudek nebo Jan Svoboda použít třeba některou jejich fotku? Asi by to upoutalo víc než tenhle minimalismus. Ach jo...

Naprosto stejná situace je na webech jednotlivých galerií a kulturních institucí. Proč v sekci "Aktuální výstava" je téměř vždy jen jedna, max. dvě fotky? Proč jich nedáte třeba pět, aby si potenciální návštěvník udělal trochu lepší představu o tom, co ho na výstavě čeká. Obzvlášť u méně známých autorů by vůbec nebylo na škodu zveřejnit víc fotografií, které přiblíží tvorbu daného umělce. 

Chcete, aby se o vaší kulturní akci vědělo a nedopadla pozvánka tak, že spíš odradí? Přihlašte se na náš kurz, který vedu s PR manažerkou, Zlatou Jílkovou. Přihlášky zde

Pomoc! Volá novinář a chce fotky!

Tento blog jsem založila proto, abych nemusela stále dokola vysvětlovat, co přesně novinář potřebuje a proč. Budu zde průběžně zveřejňovat informace, které mám z praxe. Pracuji 15 let v médiích, většinu času v kulturní rubrice Lidových novin. Zeptala jsem se taky 25 kulturních redaktorů, kteří pracují v redakcích deníků, týdeníků, měsíčníků a online redakcí. Zde je takové základní shrnutí na téma: fotky.
Stává se to velmi často: dozvím se o zajímavé výstavě / festivalu / projektu. Volám organizátorům, že bych o nich chtěla napsat  a najednou panika. Většinou mi řeknou: "No jo ale my fotky teď nemáme. Grafik je na dovolené, kolega je nemocnej, šéfová šla na oběd a já k tomu nemám vůbec nic" Následuje několikahodinové hledání, někdy trvá i několik dnů...než seženou podklady. Jenže novinář je potřebuje teď a hned. A nestačí poslat jen tak nějaké fotky, ale fotky, kde je jasné, co se na té akci děje. 

Zkuste tohle: připravte si balíček: 5 - 10 fotek. Nepotřebujeme fotky lidí na vernisáži, ani fotky chlebíčků na talíři. Potřebujeme fotky konkrétních děl / událostí. Ke každé fotce přidejte popisku s  názvem díla + autora fotografie. Nahrajte fotky na web vaší instituce, do sekce Press. Že takovou sekci nemáte? Novináři ji velmi oceňují, protože by si tam mohli fotky kdykoliv stáhnout a nemuselo by se to řešit jako last minute akce. Pokud z nějakého záhadného důvodu - zatím mi nikdo nevysvětlil, proč ji většina galerií a jiných kulturních institucí nemá - tuhle sekci nemáte, pak si uložte fotky na Dropbox, abyste je měli kdykoliv k dispozici a mohli je novinářům poslat. Uschovna je fajn, ale je tam bohužel limit, do kdy tam jsou fotky uložené. 

A nezapomeňte, že fotka musí být v tiskové kvalitě, tzn. nikoliv náhledy, které mají 10kb. Ideální je, aby fotka měla alespoň 1MB / 300 dpi. 

Následující fotografie zde zveřejňuji jako příklady, jaké podklady dostávám a proč jsou nebo nejsou použitelné. Nevidíte ani obrazy, ani fotky, jen publikum. Takové fotky se možná hodí do kroniky, ale nikoliv do médií.

Jaké fotky tedy novinář potřebuje? Zde pár příkladů:

1) Pokud je to výstava fotografií, potřebuje...ano, je to divné, ale potřebuje fotky 

Foto Eliška Blažková a můj článek

2) Pokud je to výstava obrazů, je to stejné překvapení: potřebuje fotky obrazů, nikoliv fotky galerie, kde vidíte obraz  z deseti metrů

Obraz Lubomíra Typlta, můj rozhovor s autorem zde

3) Pokud je to výstava soch nebo designérských kousků tak se hodí buď fotky jednotlivých exponátů nebo pohled do expozice, kde vidíte exponáty. Zde ukázky z výstavy Jaroslava Horejce v Galerii hlavního města Prahy.

Pohled do expozice Jaroslava Horejce  

Můj rozhovor s kurátorkou výstavy zde

A královská disciplína! Fotky z akce. 

Zadání je: ukažte, co tam bylo a kde to bylo. Například hudební festival Colours of Ostrava, který se koná v industriálním prostředí. 

Fotka publika, ale nevidíte industriální prostředí

Tady sice vidíte industriál, ale nevidíte, že tam je koncert

Ideální by tedy byla fotka, kde vidíte dav lidí na koncertě a v pozadí industriál.