"Minulý týden jsem Vám poslala mailíka, jestli by Vás zajímalo xy? Nechcete zajít na kávičku? Zrovna organizujeme snídani pro novináře, tak si o tom můžeme popovídat". Pod touhle lukrativní nabídkou je většinou familiérní podpis ala "Maruška / Katka / Majda"
Moje fantazie na to asi nestačí, ale představuju si tohle: pisatelka toho emailu asi tráví rána, poledne, odpoledne a večery obíháním "káviček" a její potenciální klienti jsou zřejmě něco jako spolužačky ze základky.
Nelpím na nějakých formalitách, ale proč bych měla chodit někam, kde budu hodinu usrkávat kafe a drobit croissant? To novináři vypadají jako asociálové, kteří se někam vypraví jen když se jim předhodí návnada? Nevím, jak kolegové, ale já tohle opravdu neberu. Buď mi ta dotyčná osoba chce něco konkrétního, tak ať to jasně a stručně napíše nebo zavolá. Proč kvůli tomu máme hodinu štěbetat u kafe? To je pro mě záhada, kterou asi nikdy nerozluštím.
A proč ten podpis? To mi třeba zodpoví někdo, kdo čte tento blog a pracuje v PR. Já když píšu někomu, koho jsem v životě neviděla, tak mu rozhodně nepíšu jako podpis "Juditka"
Na závěr ještě taková perlička: jsou také firmy, kde vám zaměstnanci hned v prvním emailu tykají. Prý je to "firemní kultura, že jsou takhle neformální". Na základce možná, ale v profesionálním kontaktu je to opravdu něco, co mi připadá nevhodné. V reálném životě mi to docela trvá, než si s někým začnu tykat, natož na dálku.
Judit bavím se:). Toto se neděje jen tobě jako novinářce. POřád nějaká ta kávička, nebo něco podobného. Kdo na to má čas. Já potřebuju vědět, proč se scházíme, a jaký bude výstup. A ano, místo toho je - dobrý den, čtu váš blog, mám projekt, pojďmě na kávičku :-)
OdpovědětVymazat