Mluvčí je tu od toho, aby mlčel

Kdysi dávno jsem se naučila, že pokud chcete přežít ve státní správě, pak musíte zapomenout na veškerou logiku. Jinak si neustále budete klást otázku: "A proč to nejde takhle? Nestačilo by zavolat pana xy? Proč to nevyřídí?" ... Ne, nestačilo, všechno jde prostě složitěji, než je běžné. Jsou tu zákony, které nikdy nemůžete pochopit, ani když máte bujnou fantazii.

Velmi dobře se tenhle nelogický model dá demonstrovat na fungování tiskových mluvčí státních organizací. Podíváte se na web a tam je v sekci "Tiskové oddělení" čtyř nebo pět jmen. Mají nejrůznější funkce, např. tiskový mluvčí, zástupce tiskového mluvčího, asistentka tiskového mluvčího. A jeden obecný email, např: press@statniurady.cz a jednu pevnou linku.

Mobilní telefon se - až na naprosté výjimky - u tiskových mluvčích nevyskytuje. Nemají ho uvedený ani na webu, ani v podpisu emailu, ani na vizitce. "Proč?" - zeptáte se...a zde je odpověď: nedávají si ho tam prostě proto, aby je někdo neotravoval. Hlavně novináři, ještě by něco chtěli!

Shánění tiskového mluvčího se velmi často podobá shánění lidí z galerií. Když zavolám na pevnou linku tiskového oddělení, tak se dozvím: "mluvčí ještě nedorazil" / "zrovna odběhl" / "teď je na poradě" / "už tu není". Zkrátka "odchytit" mluvčího je skoro nemožné. A když už ho náhodou dostanu k telefonu, pak následuje pokračování téhle zvláštní hry na kočku a myš.

Já: "Máte k dispozici materiály xy?"
Mluvčí: "Nemáme"
Já: "A kdy tedy budou?"
Mluvčí: "To nevím"
Já: "Můžete se tedy zeptat?"
Mluvčí: "Můžu, ale nevím, kdy je dostanu"

Často přemýšlím, co je vlastně cílem této "komunikace"? A většinou se mi zdá, že asi to, aby už novinář neotravoval, aby nevolal, nepsal. A mluvčí? Ten je tu asi od toho, aby mlčel nebo mlžil.

Čest výjimkám, kéž by jich bylo víc!

Poslala jsem Vám mailíka, půjdete na kávičku?

Zase jeden zajímavý trend, který se rozmáhá v PR. Netuším proč, ale mají takový zvláštní slang, který jsem zatím nepochopila. Otevřu email a tam je tohle:

"Minulý týden jsem Vám poslala mailíka, jestli by Vás zajímalo xy? Nechcete zajít na kávičku? Zrovna organizujeme snídani pro novináře, tak si o tom můžeme popovídat". Pod touhle lukrativní nabídkou je většinou familiérní podpis ala "Maruška / Katka / Majda"

Moje fantazie na to asi nestačí, ale představuju si tohle: pisatelka toho emailu asi tráví rána, poledne, odpoledne a večery obíháním "káviček" a její potenciální klienti jsou zřejmě něco jako spolužačky ze základky.

Nelpím na nějakých formalitách, ale proč bych měla chodit někam, kde budu hodinu usrkávat kafe a drobit croissant? To novináři vypadají jako asociálové, kteří se někam vypraví jen když se jim předhodí návnada? Nevím, jak kolegové, ale já tohle opravdu neberu. Buď mi ta dotyčná osoba chce něco konkrétního, tak ať to jasně a stručně napíše nebo zavolá. Proč kvůli tomu máme hodinu štěbetat u kafe? To je pro mě záhada, kterou asi nikdy nerozluštím.

A proč ten podpis? To mi třeba zodpoví někdo, kdo čte tento blog a pracuje v PR. Já když píšu někomu, koho jsem v životě neviděla, tak mu rozhodně nepíšu jako podpis "Juditka"

Na závěr ještě taková perlička: jsou také firmy, kde vám zaměstnanci hned v prvním emailu tykají. Prý je to "firemní kultura, že jsou takhle neformální". Na základce možná, ale v profesionálním kontaktu je to opravdu něco, co mi připadá nevhodné. V reálném životě mi to docela trvá, než si s někým začnu tykat, natož na dálku.

Vrcholné číslo - na našem webu máme sekci Média

Jakmile novinář uvidí na galerijním nebo jakémkoliv jiném webu sekci Média nebo Pro novináře, tak zbystří. Že by tam konečně bylo to, co tak toužebně očekává? Cynik ale říká: nejásej předčasně! Mnohdy jsou tam "fotečky", jak paní lékárníková s paní starostovou baští jeden chlebíček za druhým na tiskovce.

Pokud takovou sekci připravujete, zkuste se zamyslet nad tím, co jsem vysvětlovala v předchozích dílech. Co novinář potřebuje? jasné, stručné a použitelné texty a fotky. Tady malé opakování, již mnohokrát řečeného:

Tisková zpráva:
Tiskovou zprávu nahrajte na web ve wordu, nikdy tam nedávejte jako pdfko. Proč? Ano, je to trochu otrava vykuchávat z pdfka a převádět do wordu, obzvlášť když tam narvete ještě loga a "fotečky".

Kontakt:
rozhodně nestačí pevná linka a název instituce, ale jméno konkrétní osoby a její mobil. Na pevnou linku, kde po 15 hodině sedí už jen vrátnej, se novinář opravdu nedovolá

Fotky:
8 - 10 fotek v tiskové kvalitě, tzn. aby fotka měla alespoň 1MB. Každá fotka by měla představovat jiné dílo / jinou situaci. Nedávejte tam 8 x stejný záběr do galerie nebo 8 x stejný záběr, jak někdo řeční na tiskovce.

Popisky:
dejte do jednoho word souboru, nedávejte je do názvu fotky (kopírovat osm názvů je trochu otrava)

Popiska například takhle:

pokud je výstava obrazů: Jarní krajina. Obraz Františka Nováka z roku 1910. Archiv Galerie Broumov.

pokud je to výstava fotografií: Šachová partie. Fotograf Michael Hanke dokumentuje šachové turnaje po celé republice.

pokud je to jednorázová akce: Tři miliony pro hospic. Na benefiční aukci se 1. března vydražily obrazy Franty Vonáska a Kláry Slepičkové. Tři miliony podpoří domácí hospic v Berouně. Foto Jan Novák

pokud je to dlouhodobý projekt: První pomoc jako zážitek. Firma xy organizuje zážitkové kurzy první pomoci. Účastníkům simuluje reálné situace, například záchranu při dopravní nehodě nebo infarktu. Foto Josef Horák

A čím uděláte novinářům velkou radost? Třeba tím, že fotky i popisky půjdou stáhnout nejen jednotlivě, ale taky jako celek, v zipu.

A pokud není možné u vás na webu zřídit takovou sekci, tak prosím zasílejte odkaz na fotografie