Paní redaktorko, máme pro vás fotečky!

Asi už víte, že mám strašně ráda „fotečky“. Každý týden se snažím se přemluvit organizátory kulturních akcí, aby byli svolní k propagaci té akce a věřte mi, že každý týden je to zase další překvapení.

Já: Dobrý den, můžete mi poslat fotografie obrazů / karikatur / soch?

XY: Bohužel, nemůžeme reprodukce poskytovat, protože v 90% případů nemáme požadované oprávnění. Pokud nám ho autoři poskytnou, pak je to pouze pro účely naší galerie.

Někdy je to ale úplně jiná situace. Přijde třicet variant jedné „fotečky“ a kupodivu ani jedna nejde použít do tisku. Proč? Ano, tohle je můj výraz (vpravo na snímku), když vidím, co mi zase přišlo za hrůzy.

foto Stephanie Kristl

A přitom se to dá poznat velmi snadno, je to opravdu jen věc cviku. 

Rozhovor? No já nevím

Nedávno se mi zadařil zase další duet. Během jednoho dne dvě stejné reakce od dvou různých lidí.

Já: Dobrý den, ráda bych s Vámi udělala rozhovor o Vaší knize/výstavě/akci.
Někdo: Hmm, no to já teda nevim, jak by to jako probíhalo? (zcela znuděně, zcela podezřívavě)
Já: Tak sejdeme se, povyprávíme, napíšu, pošlu.
Někdo: A to se kvůli tomu musíme scházet? Nestačilo by po mailu? A to si mě u toho budete nahrávat?
Já: Tak dobrou paměť teda nemám, budu si vás nahrávat.
Někdo: A fotit mě doufám nemusíte???

---
Já jsem asi fakt věčnej naiva. Kdybych vydala knihu nebo měla výstavu a zavolá mi někdo, že o tom chce napsat velkej článek, tak skáču až do stropu, ale chápu…Jsem prostě exot... lidé jsou různé

Pomoc! Někdo volá! Credit: http://reallifeglobal.com